Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem nasral souseda

 

JAK JSEM NASRAL SOUSEDA

 

O téhle akci jsem se zatím zmiňoval jen tak okrajově v několika povídkách. Tentokrát jí věnuju celou, už jen proto, že to byla fajna akce a mám na ni převážně dobrý vzpomínky. Přitom to začalo zcela nevinně.

Máme velkou zahradu. Sice je právně jenom polovina naše, ta druhá patří tetě, ale když se o to nestará a ubytovává si tam v bytě po babičce kdejakou havěť, tak proč bych já s tátou měl brát ohledy, že jo. A proto pokaždý, když na jaře rozkvétají všechny ty ovocný stromy, tak už počítáme, co se kde chytne a jakej z toho bude tekutej zisk. Na zahradě máme spoustu stromů, ale většina z nich jsou jabloně, který ploděj až někdy na podzim a to je dost těžký dělat z takovýho ovoce kvas. Táta totiž drtí ovoce doma, aby měl aspoň nějakou kontrolu nad tím, co do sudu na kořalku dává. Jiní natrhaj jabka a vozej to do Hrabový, kde se toho udělá průměr, protože řada pitomců tam vozí zelený nezralý ovoce a dojedou na to všichni ti, co tam přivezou zralý. Prostě se ze všeho udělá průměr a trvá to dost dlouho, než je připravenej finální produkt. Proto, když se mi jeden mámin známej, takovej trochu vlezlej blbeček a vychloubačnej šulin, chlubil, jak má devět sudů hrušek, tak jsem se mu vysmál, že když to vozí do Hrabový, bude hovno vědět, co pije a prodělává na kvalitě kořalky. My, co si ovoce drtíme sami doma, vozíme do Bludova a za dvě hodiny máme vypálený, takový problémy nemáme.

Loni, teda vlastně už předloni, 2009, to bylo bohatý. Na dva závozy jsme udělali kolem 25 litrů kořalky. Nejprve to byla směska meruněk, broskví a jablek podpořená zkvašenýma kompotama, napodruhé to už byly čistý hrušky. Letos, teda vlastně už loni, 2010, to bylo slabší. Ovoci se dařilo jak melounům na Antarktidě, takže jediný, co se chytlo, byly jabka. Takový letní, šťavnatý. A těch bylo tři a půl sudu kvasu, takže paráda. Možná by jich bylo víc, kdyby to Pepek, to je soused, takovej dement, na kterého pořád jenom řvou a maj ho za otroka, berou mu veškerej důchod a někdy mu nedaj ani najíst, nechodil denně ožírat. No ale to už je jedno, stejně žral jenom ty spadaný shnilý, který táta do sudu ani moc nedává. A jak to mám ve zvyku, musel jsem se pochlubit na facebooku, kam jsem ze srandy napsal, že udělám doma ochutnávku. No, samozřejmě, jak jde o ochutnávku chlastu, ještě k tomu u někoho doma, zadarmo, tak se vyrojila spousta zapomenutých kamarádů, že by to nebylo zlý a kdy to bude, že by se rádi sami pozvali a někteří se mi vnucovali jak podomní prodavači vysavačů.

A tak se zrodila idea první akce u nás doma. Jako místo jsem zvolil garáž, protože táta byl v Čechách autem, ale raději jsem uklidil všechny pily, dráty, kola, ředidla a další věci, aby to náhodou někoho nenapadlo ty ředidla chlastat nebo se těma pilama řezat. Improvizovaný prostředí v garáži, kterou jsem uklidil, a to pozor, dobrovolně, sám, bez řečí a s radostí, což se mi v životě ještě nestalo, se nakonec ukázalo bejt tou správnou volbou. Na akci jsem nakoupil lahváče, nějaký maso na naložení, uzený, kluci přinesli svoje kořalky nebo Becherovky a mohlo se začít. Ještě ten den odpoledne jsem zalarmoval sousedy, že přijde do garáže pár lidí a budeme pít. A že bude trošku hlučno. Soused, ten tlustej, se zasmál pod knír, za chvíli se řehtal jak Šemík a řekl, že je to v pohodě. Asi očekával, že ho pozvu, ale to byl na velký brzdě. Takovýho vysavače státu přece nebudu hostit.

První host přišel, ale před oficiálním začátkem a s tím, že jde ráno do práce a že odejde dřív. Dali jsme si pivko, já si zapálil doutník (z Avanti za třináct korun, aby si někdo nemyslel, že jsem si vyhuloval nějakou havanu), kecali jsme a ostatní se začali sjíždět. Teda sjíždět jako že postupně přijížděli, aby si někdo nemyslel, že jsem si z toho udělal opiový doupě. Když pak přijely i hlavní hvězdy a přivezly muziku, hifinu a domácí borovičku, nastala ta opravdová párty. Přesně tak, jak jsem si to představoval. Nejlepší lidi a kalilo se.

Bylo něco po desáté a někdo silně zabouchal na dveře. Já věděl, kdo to je, ale doufal jsem do poslední chvíle, že to tak není. Soused. A prej že děláme bordel jak kostlivci šukající na plechový střeše, že nahoře spí děcko a že máme ztišit tu muziku i sami sebe. Z davu jsem slyšel hlášky na jeho obtloustlou postavu hrocha, na jeho knír, na jeho vyjadřování a docela mi dalo zabrat nesmát se. Vyhrožoval, že nás vyhodí. On, nájemník, že by vyhodil mě, kterej tam bydlí a jehož mámě ten barák z půlky patří. To určitě vole. No ale asi si to rychle rozmyslel, když viděl, že tam nesedí pět lidí s tělesnou konstrukcí jako mám já, ale jsou tam pořádný nabušený borci, kterejm by nedělalo problém vrazit mu pár po držce. Protože jak jinak si vysvětlit, že když jsme tam pak dělali větší, daleko větší bordel, že už se neodvážil znovu přijít. Akorát teda, když už akce končila, mi řekl, že zavolal policajty. Jo, pán se snažil bejt vostrej jak nůž z ušlechtilý německý oceli od Horsta Fuchse, ale moc mu to nešlo.

Trochu mi to zkazilo náladu, ale to člověk zapomene, protože se řešily při konci večera důležitější věci. Volala se záchranka, protože jeden borec to nezvládl a skončil na JIPce s otravou alkoholem, ale ráno, jak si přišel k nám pro kolo, už vypadal v pohodě a dokonce se spravil Becherovkou. Pak jsme s klukama ještě uklidili ten bordel, spálenej stůl, rozbitý sklenice, kelímky, vylitý pivo, odnesli nábytek, zametli garáž a dali fotky na facebook. Akorát soused tři týdny sbíral odvahu, aby mě potkal a něco řekl. Samozřejmě, že se pak smál jak vítěz Velký pardubický a dělal, že to všechno byl jeden strašně velkej povedenej fór. No, když jsem mu řekl, že v létě bude repete, tak se vyděsil jakoby mu řekli, že musí do práce, jinak nebudou dávky, a začal se obhajovat, že se mu budilo děcko strachem a kdesi cosi. Hlavně, že když on tam v noci, ráno, v pondělí, v osm hodin, v jedenáct, po zprávách, během zpráv, u oběda, prostě kdykoliv řve jak šatnářka na plese hluchoněmých, tak to se jeho děcko rázem nebojí a nebo je mu to naráz jedno, čurákovi.

Takže večer se povedl. Pro pozitivní ohlasy ze všech stran se v létě určitě uskuteční Garáž party vol.2. Už snad bez souseda, kterej má vypadnout snad do konce března. A i kdyby ne, tak co, já jsem tady doma a můžu si dělat, co chci. A klidně ať se z toho oholí. Já jsem se ten den skvěle pobavil, opil, sranda byla a i souseda jsme nasrali. A vo tom to je!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář